Terezín

Archivní dokumenty, které se zachovaly z období trvání terezínského ghetta (24. listopad 1941 – 8. květen 1945, včetně pozdějších spisů z doby po osvobození), představují pouhé torzo písemností, které zde vznikly.

Jen část dokumentů, které sbírka obsahuje, lze považovat za úřední spisy, vzniklé z činnosti terezínské Rady starších a jednotlivých oddělení a úseků její samosprávy. Součástí této první skupiny je i poměrně bohatý soubor map, plánů a nákresů ghetta, jeho okolí, jednotlivých bloků a budov i různé nákresy zařízení, předmětů a konečně i nápisy.

Připojen je též menší soubor různých úředních knih – většinou hospodářského charakteru (deníky a rejstříky dodávek a objednávek zboží, abecední index dodavatelů, účetní a skladištní deník, deník nemocných, adresář úřadů v ghettu, jmenný chronologický rejstřík vězňů).

Druhá obsáhlá část spisů je výsledkem osobní činnosti terezínských vězňů nebo určitým způsobem souvisí s jejich každodenním životem v ghettu. Jednak jsou to písemnosti, které vznikly v rámci kulturní činnosti vězňů: literární tvorba členěná na tvorbu dětí a dospělých (poezie, próza, překlady), deníky a památníky, hudební partitury, časopisy a různé texty související s touto oblastí. Dále je zde několik textů divadelních her různých typů (velmi četný a oblíbený byl např. kabaret), někdy jen jejich částí. Zachovaly se i programy a přehledy kulturních podniků spolu s pozvánkami a vstupenkami.

Významná je i skupina osobních pozůstalostí terezínských vězňů. Obsahuje celou řadu písemností, které souvisely s každodenním životem nedobrovolných obyvatel ghetta. Jsou to např. dopisnice, které psali svým blízkým, i dopisnice od příbuzných a přátel do Terezína. Potvrzení o příjmu balíků, povolení k jejich zaslání a tzv. připouštěcí známky, které v určitých časových obdobích po jejich udělení konkrétním vězňům umožňovaly jejich příbuzným či známým odeslání balíku do ghetta.

Konečně je zde celá řada různých písemností které souvisely s každodenním životem vězňů, s jejich prací, způsobem života a jejich pohybem v rámci ghetta. Jsou to stravenky, propustky, zdravotní průkazy, terezínské bankovky a „spořitelní knížky“, různá úřední sdělení a povolení týkající se jednotlivých vězňů, interní korespondence v rámci ghetta, pozvání a vstupenky na kulturní představení a celá řada dalších dokumentů.

Některé skupiny spisů, především písemnosti, které jsou výsledkem osobní činnosti jednotlivých vězňů nebo jejich skupin, jsou v příloze inventáře zpracovány podrobněji. Týká se to hlavně spisů, které vznikly v rámci různých typů kulturní činnosti, která byla v ghettu, ať již veřejně nebo poloilegálně realizována. Tyto skupiny zachovaných písemností jsou většinou řazeny abecedně podle jmen autorů. Totéž se týká osobních pozůstalostí.

Mezi spisy úředního charakteru byla zařazena i skupina spisů z období příprav a vyhledávání místa pro soustředění protektorátních Židů na podzim 1941. Nikdo z pracovníků pražské Židovské náboženské obce tehdy netušil, že toto místo bude pro většinu z nich jen místem dočasného pobytu. Pracovníci marně doufali, že urychlený výběr lokality a vybudování ghetta na území protektorátu zachrání české Židy před deportacemi na východ. Domnívali se, že Židé budou pro nacisty důležitou pracovní sílou. Navrhovali proto zpočátku jako místa pro tzv. soustředění protektorátních Židů lokality blízko průmyslových center, místa s dobrým dopravním spojením apod. Z tohoto období se zachovaly některé z návrhů vypracovaných pracovníky Židovské náboženské obce v Praze, spolu se záznamy z jejich jednání s představiteli Ústředny pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung), která byla hlavním koordinátorem a jejich nadřízenou institucí.

Závěr sbírky původních dokumentů tvoří skupina spisů z období po osvobození, která není již řazena podle registratury z období ghetta. Jsou zde dále soustředěné týkající se tyfové epidemie, repatriace a dobrovolné práci bývalých vězňů, kteří zajišťovali chod ghetta až do jeho konečného vyklizení koncem srpna 1945. Menší část spisů z této skupiny byla zařazena do sbírky později z pozůstalost ing. Jiřího Vogla, který stál v čele terezínského ghetta po jeho osvobození.

Ke sbírce byly přiřazeny i vzpomínky bývalých terezínských vězňů, které vznikly po skončení 2. světové války a přibližují život v ghettu jejich očima. I tato skupina spisů je řazena abecedně podle jmen autorů vzpomínek. Některé z nich jsou souvislým vyprávěním o osobních zážitcích jednotlivců, často i širším vylíčením života a poměrů v ghettu v jeho jednotlivých etapách. Jiné jsou pouze stručnou informací, která byla pořízena krátce po válce pro potřeby Dokumentační akce.

Archivní sbírka Terezín, kterou nelze s ohledem na značnou část spisů, které nevznikly z úřední činnosti považovat v pravém slova smyslu za archivní fond, byla uspořádána a zinventarizována v letech 1969/1970. Vzhledem k postupnému velkému nárůstu spisů, který si postupně vynutil i vznik nových věcných skupin byla sbírka neustále doplňována a postupně i reinventarizována. V závěru byl vypracován její nový inventář, jehož součástí je i jmenný rejstřík.

Mezi písemnostmi sbírky jsou jak původní dokumenty, tak částečně i jejich opisy.

První transport Ak (Aufbaukommando – pracovní komando) z Protektorátu Čechy a Morava do terezínského ghetta byl vypravený 24. listopadu 1941. Na začátku prosince 1941 odjel z Prahy ještě v Praze ustavený štáb prvního terezínského staršího Dr. Jakuba Edelsteina. Postupně pak pravidelně do ghetta přijížděly další transporty z celého protektorátu. Terezínem prošla převážná většina protektorátních Židů – více než 73 000 osob. Od června 1942 přijížděli do terezínského ghetta i němečtí a rakouští Židé, později následují transporty z Holandska, Dánska a ze Slovenska.

Představa, že urychlené vybudování ghetta zachrání české Židy před deportacemi na východ, byla mylná. Již 9. ledna 1942 zahájil transport s 1000 terezínskými vězni do Rigy deportace na východ a od té doby postupně odjížděly z ghetta další transporty až do 28. října 1944. Celkem bylo do terezínského ghetta deportováno takřka 140 000 osob, z Terezína na východ téměř 87 000, z nichž přežilo jen nepatrné procento.

Ghetto Terezín mělo mezi ostatními židovskými ghetty zřízenými nacisty na území okupované Evropy zvláštní postavení. Bylo vydáváno za útočiště starých německých Židů.
Ve skutečnosti se však stalo obrovským sběrným táborem a „přestupní stanicí“ na cestě do vyhlazovacích táborů na východě. Současně později terezínské ghetto posloužilo i k oklamání světové veřejnosti kdy bylo vydáváno za místo, kde se jeho obyvatelům daří dobře a odkud žádné transporty na jiná místa neodjíždějí. Z těchto důvodů byla povolena jeho návštěva komisí Mezinárodního červeného kříže. Předcházely jí mnohaměsíční přípravy četných úprav (Stadtverschönerung – „zkrášlení města“), zejména trasy, která byla pečlivě vybrána a návštěvě pak předvedena. Mimo jiné byl název ghetto změněn na židovské sídliště, ulice dostaly normální názvy, v parku na náměstí, kam vězni normálně nesměli ani vstoupit, byl vybudován hudební pavilon atd.

Komise MČK přijela do ghetta 23. 6. 1944 a její zpráva nacistům vyhovovala. Bylo v ní konstatováno, že v Terezíně se jeho obyvatelům daří dobře a žádné transporty odtud neodjíždějí. Přitom měsíc před příjezdem komise bylo posláno do Osvětimi 7500 vězňů, mezi nimi hodně starých lidí, nemocných a sirotků. Terezín nemohl být představen jako přeplněné město s mnoha ubohými lidmi.

Po odjezdu komise byly předchozí úpravy využity k natáčení propagačního filmu a v září 1944 byly opět zahájeny deportace do Osvětimi.

Terezínské ghetto plnilo tři základní funkce: l/ funkci vyhlazovací – přímo v Terezíně zemřela čtvrtina jeho vězňů, 2/ funkci průchozího tábora, tj. místa dočasného pobytu - většina vězňů byla deportována dále na východ, 3/ funkci propagační, která měla oklamat světovou veřejnost - návštěva MČK.

V čele ghetta stála po celou dobu jeho trvání Židovská rada starších, fiktivní samosprávný orgán, zcela závislý na vůli a rozhodnutích SS komandatury. Po již jmenovaném Jakubu Edelsteinovi (listopad 1941 – leden 1943, zastřelen v červnu 1944 v Osvětimi), byl do čela samosprávy zvolen Dr. Paul Eppstein (leden 1943 – září 1944 zastřelen na Malé pevnosti), posledním byl Dr. Benjamin Murmelstein, který perzekuci přežil.

Rovněž v čele terezínské SS komandatury (služebny pražské Zentralstelle für jüdische Auswanderung – Ústředna pro židovské vystěhovalectví, později Zentralamt für Regelung der Judenfrage – Centrální úřad pro řízení židovské otázky) se vystřídali tři velitelé: Dr. Siegfried Seidl (listopad 1941 – červenec 1943, popraven po válce v Rakousku), Anton Burger (do února 1944, nebyl dopaden) a poslední Karl Rahm (po skončení války popraven v Litoměřicích dne 30. 4. 1947).

Výkonným orgánem Rady starších byl rozsáhlý byrokratický aparát s řadou oddělení, členěných do mnoha dalších referátů. O reorganizacích nacházíme zprávy v Denních rozkazech (Tagesbefehle, později Mitteilungen der jüdischen Selbstverwaltung –Zprávy židovské samosprávy), které Rada starších vydávala. Denní rozkazy jsou velmi důležitým archivním pramenem, který zachycuje mnoho informací o událostech v ghettu, činnosti a organizačních změnách v samosprávě, o příjezdech a odjezdech transportů či o běžném denním životě vězňů.

V počátcích ghetta byla jeho správa rozdělena do dvou hlavních oddělení – Všeobecná zpráva (Allgemeineverwaltung) a Správa budov (Gebaudeverwaltung), obě s dalšími pododděleními.

Postupně byla zřizována další oddělení a jejich úseky. Od počátku roku 1942 např. oddělení Evidence a statistiky a oddělení Ústředí práce. Po odchodu původního civilního obyvatelstva z města v červnu 1942 bylo zřízeno oddělení Bezpečnostní služba.

Zachované archivní dokumenty Sbírky Terezín byly zpracovány podle schématu terezínské samosprávy z roku 1944, která měla devět hlavních oddělení, z nichž se zachovalo různé množství původních spisů:

- Vedení (Leitung)
- Ústředí práce (Arbeitszentrale)
- Oddělení pro vnitřní správu (Abteilung für innere Verwaltung)
- Hospodářské oddělení (Wirtschaftsabteilung)
- Technické oddělení (Technische Abteilung)
- Finanční oddělení (Finanzabteilung)
- Zdravotnictví a péče (Gesundheitswesen und Fürsorge)
- Péče o mládež (Jugendfürsorge)
- Kulturní oddělení (Freizeitgestaltung)