Člověk
Identifikátor
PERSON.JMP.8151
ŽivotopisKARS Jiří, vl. jm. Karpeles Georg/Georges (2. 5. 1… [více]
Georges Kars (1880-1945)
KARS Jiří, vl. jm. Karpeles Georg/Georges (2. 5. 1880 Kralupy nad Vltavou – 5. 2. 1945 Ženeva), malíř a kreslíř
Otec, majitel parního mlýna, obchodoval s obilím. Po maturitě na gymnáziu v Praze (1899) začal studovat kresbu ve škole Heinricha Knirra a malířství u Franze Stucka v Mnichově, mj. s Paulem Klee. Jel do Španělska a Portugalska studovat díla Velázqueze a Goyi (1907), aby se pak usadil natrvalo v Paříži na Montmartru (1908), kde poznal Guillauma Apollinaira, Maxe Jacoba, Pabla Picassa, Georgese Braqua a André Deraina a vznikly tu i nejvýznamnější obrazy z raného období: Balení citronů na Mallorce (1912), Podobizna Otty Guttfreunda (1913), Vlastní podobizna (1913). Od roku 1913 vystavoval v Salonu des Indépendants v Paříži. První světovou válku strávil v c. a k. armádě na haličské frontě a pak v ruském zajetí. Po válce se vrátil do Paříže (1919), kde pod vlivem Deraina v četných ženských aktech vytvořil vlastní variantu moderního neoklasicismu, např. Dcery faraonovy (1922), Žena s papouškem (1926) ad. Ve 30. letech pobýval často ve svém domě v přímořském městečku Tossa del Mar ve Španělsku, kde vznikla menší umělecká kolonie. Poté, co tu vypukla občanská válka, se vrátil do Prahy a uspořádal retrospektivní výstavu v pražském Mánesu (1937). Před okupací nacisty (1939) odjel s manželkou narychlo zpět do Paříže a poté do Lyonu, kde mohl ještě malovat. V prosinci 1942 uprchl do Švýcarska, kde přežíval v obtížných podmínkách. Při návratu do osvobozené Francie, deprimován zprávami o rozsahu holocaustu, spáchal v ženevském hotelu sebevraždu. Ostatky uložila jeho žena Nora do rodinné hrobky na Novém židovském hřbitově v Praze (1949).
Otec, majitel parního mlýna, obchodoval s obilím. Po maturitě na gymnáziu v Praze (1899) začal studovat kresbu ve škole Heinricha Knirra a malířství u Franze Stucka v Mnichově, mj. s Paulem Klee. Jel do Španělska a Portugalska studovat díla Velázqueze a Goyi (1907), aby se pak usadil natrvalo v Paříži na Montmartru (1908), kde poznal Guillauma Apollinaira, Maxe Jacoba, Pabla Picassa, Georgese Braqua a André Deraina a vznikly tu i nejvýznamnější obrazy z raného období: Balení citronů na Mallorce (1912), Podobizna Otty Guttfreunda (1913), Vlastní podobizna (1913). Od roku 1913 vystavoval v Salonu des Indépendants v Paříži. První světovou válku strávil v c. a k. armádě na haličské frontě a pak v ruském zajetí. Po válce se vrátil do Paříže (1919), kde pod vlivem Deraina v četných ženských aktech vytvořil vlastní variantu moderního neoklasicismu, např. Dcery faraonovy (1922), Žena s papouškem (1926) ad. Ve 30. letech pobýval často ve svém domě v přímořském městečku Tossa del Mar ve Španělsku, kde vznikla menší umělecká kolonie. Poté, co tu vypukla občanská válka, se vrátil do Prahy a uspořádal retrospektivní výstavu v pražském Mánesu (1937). Před okupací nacisty (1939) odjel s manželkou narychlo zpět do Paříže a poté do Lyonu, kde mohl ještě malovat. V prosinci 1942 uprchl do Švýcarska, kde přežíval v obtížných podmínkách. Při návratu do osvobozené Francie, deprimován zprávami o rozsahu holocaustu, spáchal v ženevském hotelu sebevraždu. Ostatky uložila jeho žena Nora do rodinné hrobky na Novém židovském hřbitově v Praze (1949).
Související objekty