Dokument/ŽMP
IdentifikátorDOCUMENT.JMP.SHOAH/PERS/OP/059/004
Archivní identifikátoryinventární číslo: SHOAH/PERS/OP/059/004
Autor
Poláček, Karel (* 22.3.1892) (vytvořeno (kým))
Datace vzniku23.1.1944
PopisŽMP získalo do svých sbírek darem konvolut zcela m… [více]
Rozsah1 folio
Související jména
Vaňáková, Dora (* 13.3.1907) (souvisí s)
Související organizaceŽidovské muzeum v Praze (práva vlastněna (kým))
Fullscreen
ŽMP získalo do svých sbírek darem konvolut zcela mimořádných materiálů souvisejících s osobností Karla Poláčka a jeho blízké přítelkyně Dory Vaňákové. Maminka dárkyně Anna Vlková bydlela na začátku války spolu s rodiči ve stejném domě v ulici Ruská 1024 v Praze Vršovicích jako Karel Poláček s Dorou Vaňákovou.
Všechny dopisnice mají společného adresáta v osobě Oskara Weisze v Praze ‒ Michli, bratra Dory Vaňákové, který žil v tzv. smíšeném manželství.
Tři dopisnice Karla Poláčka datované od listopadu 1943 do února 1944 vypovídají o blízkém vztahu nejen k adresátovi Oskaru Weiszovi, ale odkazují i na společné známé v bydlišti před deportací ve Vršovicích. Přátelé v Praze, které Poláček s Dorou Vaňákovou museli opustit, se je i nadále snažili dle možností informovat o svých běžných každodenních starostech. Posílali jim do ghetta také balíky s jídlem a drobnými potřebami, za něž Poláček v dopisnicích děkuje. To že Poláček i v ghettu vzpomínal na zážitky se sousedy z vršovického činžáku, dokládá v dopisnici z Terezína soucitná zmínka o smrti jezevčíka Bibiny.
Všechny dopisnice mají společného adresáta v osobě Oskara Weisze v Praze ‒ Michli, bratra Dory Vaňákové, který žil v tzv. smíšeném manželství.
Tři dopisnice Karla Poláčka datované od listopadu 1943 do února 1944 vypovídají o blízkém vztahu nejen k adresátovi Oskaru Weiszovi, ale odkazují i na společné známé v bydlišti před deportací ve Vršovicích. Přátelé v Praze, které Poláček s Dorou Vaňákovou museli opustit, se je i nadále snažili dle možností informovat o svých běžných každodenních starostech. Posílali jim do ghetta také balíky s jídlem a drobnými potřebami, za něž Poláček v dopisnicích děkuje. To že Poláček i v ghettu vzpomínal na zážitky se sousedy z vršovického činžáku, dokládá v dopisnici z Terezína soucitná zmínka o smrti jezevčíka Bibiny.