Kulturní oddělení (Freizeitgestaltung)

Bylo rovněž členěno na řadu úseků. Kromě oddělení Vedení a administrativa s vlastním sekretariátem a pododdělením pro přípravu programů a Technické služby tu byla i oddělení podle druhu kulturní činnosti.

Oddělení Divadlo mělo uměleckou radu a několik referátů (divadlo české, německé, jidiš, kabaret, představení na blocích). Dalším úsekem byla Hudba, členěná podle náplně činnosti (opera, orchestrální skladby aj.), patřil sem i program v kavárně a správa hudebních nástrojů.
O bohatou přednáškovou činnost se staral referát Přednášky. Samostatnou částí byla Ústřední knihovna, kde bylo shromážděno množství odborné literatury i beletrie, která byla do Terezína svezena z řady zrušených Židovských náboženských obcí, židovských institucí i ze soukromých zdrojů. Kromě studovny zajišťovala knihovna i putovní knihovnu a knihovnu pro děti a mládež. Pod Kulturní oddělení spadalo i oddělení Sportovní podniky, dále sem patřilo Kontrolní oddělení (Kontrol und Aussendienst) a úsek Správy zařízení sálů.

Kromě úředních spisů jsou zde i programy různých kulturních pořadů a vstupenky, texty divadelních her (většinou jen zlomky), partitury hudebních skladeb, seznamy přednášek a některé jejich texty, deníky a památníky a literární tvorba dětí, mládeže i dospělých.

Množství spisů zachovaných z jednotlivých oddělení samosprávy je různé. Nejvíce zachovaných spisů, především objednávek, dodacích listů a účtů, se zachovalo z hospodářského oddělení. Nepatrný je zlomek spisů finančního a technického oddělení.
Výčet činnosti jednotlivých hlavních oddělení terezínské samosprávy a jejich četných referátů v ghettu může budit dojem, že Terezín byl normálním městem, kde žilo určité společenství lidí stejně jako v kterémkoliv jiném svobodném městě. Terezín ale nebyl otevřeným městem, jeho obyvatelé odtud nemohli odejít a většina z nich byla po kratším či delším pobytu odvezena na „východ“, odkud se jich vrátilo jen nepatrné procento. Celý byrokratický aparát ghetta byl jen pouhou fikcí. Přestože jeho pracovníci pilně pracovali, mohli vězňům zajistit jen velmi omezené podmínky života, a v žádném případě jim nemohli poskytnout svobodu ani jejich životy zachránit.

Terezínská Rada starších spolu se svým mnohočetným úředním aparátem se stala velkým byrokratickým úřadem. Práce v něm byla ale vyhledávána, protože do určité doby chránila její zaměstnance a jejich rodinné příslušníky před deportací na východ.

Vlastní pravomoc samosprávy byla ve skutečnosti velmi omezená. Týkala se jen některých vnitřních záležitostí v rámci předem určeném komandaturou (např. ubytování vězňů, rozdělení přidělených potravin mezi jednotlivé kategorie obyvatel ghetta). Pravomoci židovského staršího byly zdánlivě poměrně rozsáhlé, ale opět pouze v oblasti vymezené SS komandaturou. Každý den měl povinnost podávat SS komandatuře hlášení a přijímal její příkazy. Veškerá jednání byla pouze ústní a teprve po jejich skončení si Rada starších pořizovala dodatečný záznam (Aktenvermerk).

Až na malé výjimky prošla terezínským ghettem převážná většina českých a moravských Židů z území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Pouze účastníci sedmi transportů a malá skupina pracovníků pražské Židovské obce byli deportováni přímo na východ (Lodž, Minsk, Ujazdow, Osvětim). Z Německa a Rakouska přijížděli do terezínského ghetta především starší Židé a menší skupiny tzv. prominentů, dále nositelé válených vyznamenání a invalidé z 1. světové války.