Skall, Josef: deník z Terezína

...úleva. Dostavil se hlad a já opatrně jsem snědl kousek salámu. Hlad jsem neukojil. Chtěl jsem si ještě kousek vzít, ale Ota mě domluvil, že jako to bude ještě dobré, „šetři si to“, tak jsem jedl málo. To mě bude mrzet do smrti. Jedeme hezky pomalu, Libeň, Karlín, Stromovka a už jsme venku z Prahy, Roztoky (vzpomínky na dětská léta) a dále (zase vzpomínka, tady jsme nastupovali s Maruškou do vlaku při zpáteční cestě ze závodů v noční orientaci) Kralupy, konečně Roudnice a již připravujeme zavazadla Bohušovice. Zde máme přece vystupovat, vždyť nejedeme do ghetta, jedem přece na práci do Bohušovic. Tak co je, vždyť okolo nás pobýhají četníci a už se jede dále. Přijíždíme do T. vidíme četnický špalír, už vystupuji s mojmi ranci z vlaku a první osoba, kterou vidím je četník, který se mnou sloužil na vojně. …… si mu. Jdeme do „šlajsny“. První stupeň trápení začíná. Strašně ….. 1000 lidí

Pro vložení komentáře se přihlaste!