Člověk
Identifikátor
PERSON.JMP.8192
Další jménarodné příjmení (dívčí jméno): Kotányi (1874 do 1912)
příjmení po sňatku: Pollak (1912 do 1942)
rodné dané jméno: Hildegarda
příjmení po sňatku: Pollak (1912 do 1942)
rodné dané jméno: Hildegarda
Data osobdatum narození: 2. listopad 1874
datum úmrtí: 19. říjen 1942
datum úmrtí: 19. říjen 1942
ŽivotopisPOLLAK KOTÁNYI Hilde (Hildegarda) (2. 11. 1874 Víd… [více]
Vztahující se aktéři
Richard Pollak-Karlin (1867-1942) (manžel(ka)) 
Hilde Kotányi Pollak (1874-1942)
POLLAK KOTÁNYI Hilde (Hildegarda) (2. 11. 1874 Vídeň — po 19. 10. 1942 Treblinka), malířka, textilní návrhářka a pedagožka
Pocházela z rodiny Maxe Kotányiho a jeho ženy Henrietty, rozené Deutsch. Školení údajně získala u žánristy a ilustrátora Imre Révésze a zakládajícího člena mnichovské Secese Christiana Landenbergera. V její rané malířské tvorbě dominovaly impresionisticky laděné žánry, nechyběly však ani komerčně úspěšnější portréty. Byla činná převážně ve Vídni, kde se účastnila výstav tamního sdružení výtvarných umělců (Genossenschaft der bildenden Künstler Wiens) a Spolku výtvarných umělkyň, obesílala též výstavy Hagenbundu. Své theosofií a Steinerovou antroposofií inspirované alegorie zpracovávala nejen v malbě, ale i v textilních kreacích — navrhovala především koberce a další interiérové textilie využívající hojně techniku výšivky. Kromě vlastní tvorby vyučovala také na škole kresby a malby pro ženy (Kunstschule für Frauen und Mädchen), již sama založila. V roce 1912 se provdala za pražského malíře Richarda Pollaka-Karlína, s nímž o dva roky později přesídlila do švýcarského Dornachu a podílela se na výmalbě kupolí první dřevěné stavby Goetheana. Do Prahy se Pollakovi vrátili počátkem roku 1920, tedy v době, kdy bylo Goetheanum, jež o dva roky později tragicky vyhořelo, dokončeno. S kolonií i nadále udržovali kontakt a ve 30. letech ještě v Dornachu společně vystavovali. Série dvanácti kartonů se steinerovskými motivy nazvaná Expressionen (Exprese) se do sbírek pražského Židovského muzea dostala výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle, kam byla svezena po vyklizení posledního bydliště Pollakových, z něhož 13. 7. 1942 odcházeli do transportu do Terezína. 19. 10. téhož roku byli Hilde a Richard deportováni do vyhlazovacího tábora v Treblince a tam zavražděni.
Pocházela z rodiny Maxe Kotányiho a jeho ženy Henrietty, rozené Deutsch. Školení údajně získala u žánristy a ilustrátora Imre Révésze a zakládajícího člena mnichovské Secese Christiana Landenbergera. V její rané malířské tvorbě dominovaly impresionisticky laděné žánry, nechyběly však ani komerčně úspěšnější portréty. Byla činná převážně ve Vídni, kde se účastnila výstav tamního sdružení výtvarných umělců (Genossenschaft der bildenden Künstler Wiens) a Spolku výtvarných umělkyň, obesílala též výstavy Hagenbundu. Své theosofií a Steinerovou antroposofií inspirované alegorie zpracovávala nejen v malbě, ale i v textilních kreacích — navrhovala především koberce a další interiérové textilie využívající hojně techniku výšivky. Kromě vlastní tvorby vyučovala také na škole kresby a malby pro ženy (Kunstschule für Frauen und Mädchen), již sama založila. V roce 1912 se provdala za pražského malíře Richarda Pollaka-Karlína, s nímž o dva roky později přesídlila do švýcarského Dornachu a podílela se na výmalbě kupolí první dřevěné stavby Goetheana. Do Prahy se Pollakovi vrátili počátkem roku 1920, tedy v době, kdy bylo Goetheanum, jež o dva roky později tragicky vyhořelo, dokončeno. S kolonií i nadále udržovali kontakt a ve 30. letech ještě v Dornachu společně vystavovali. Série dvanácti kartonů se steinerovskými motivy nazvaná Expressionen (Exprese) se do sbírek pražského Židovského muzea dostala výběrem ze skladiště pražské Treuhandstelle, kam byla svezena po vyklizení posledního bydliště Pollakových, z něhož 13. 7. 1942 odcházeli do transportu do Terezína. 19. 10. téhož roku byli Hilde a Richard deportováni do vyhlazovacího tábora v Treblince a tam zavražděni.
