Richard Pollak-Karlin (1867-1942)

POLLAK-KARLÍN Richard (5. 7. 1867 Praha-Karlín — po 19. 10. 1942 Treblinka), malíř
Rodák z Karlína, nejmladší z pěti dětí Josefa Pollaka a jeho ženy Julie, rozené Stein, započal svá studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Františka Ženíška. V roce 1888 přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, na níž roku 1895, po školení u Maxmiliána Pirnera a pobytu v Mnichově, kde studoval kromě Akademie též na soukromé škole slovinského průkopníka impresionismu Antona Ažbeho, absolvoval v ateliéru historické malby Václava Brožíka. Již z přehledu Pollakových učitelů je zřejmé, že nadaný adept umění získal nejen solidní základy portrétní a figurální malby u představitelů tzv. generace Národního divadla (Ženíšek, Brožík), ale že měl též příležitost vstřebat moderní impulzy symbolismu (Pirner) a impresionismu (Ažbe). Tyto vlivy postupně zúročil v celé své tvorbě, kterou je možno rozdělit do dvou proudů: portrétní malba (spolehlivý zdroj obživy) a malířský experiment silně ovlivněný příklonem ke křesťansky orientovanému mysticismu, k němuž tíhl již od mládí a který jej nakonec přivedl k theosofii a antroposofii. Před první světovou válkou působil ve Vídni, kde se setkal s rakouským polyhistorem a členem vídeňské lóže theosofické společnosti Aydar Friederickem Ecksteinem a se zakladatelem antroposofie Rudolfem Steinerem. V roce 1914 odjel na Steinerovo pozvání do švýcarského Dornachu, kde se se svojí ženou Hilde Kotányi Pollak podílel na výzdobě kupole prvního Goetheana. V roce 1920 Pollakovi přesídlili do Prahy. Zde společně žili, pracovali a vystavovali až do 13. 7. 1942, kdy byli deportováni do ghetta Terezín a odtud 19. 10. téhož roku do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byli zavražděni.