Levoruká ukazovátka na Tóru
Tóra, text Pěti knih Mojžíšových, je ústředním pojmem židovského náboženství. Ve fyzické podobě jde o pergamenový svitek, který je uchováván v ozdobné skříňové schráně v čele synagogy. Úcta, která je Tóře vzdávána, je mimo jiné vyjádřena i ozdobným textilním pláštíkem chránícím svitek a dalším souborem ozdob – nástavci nebo korunou nasazenými na výčnělky navíjecích tyčí, a štítem a ukazovátkem zavěšenými na přední straně svitku při jeho uložení ve schráně. Přestože je ukazovátko řazeno k ozdobám, jeho hlavní funkce je praktická – slouží ke sledování řádku textu, který recituje osoba vyvolaná ke čtení z Tóry. Sledování řádku ukazovátkem pomáhá danou pasáž přečíst bez chyb a zároveň neporušuje zákaz dotýkat se svatého textu holou rukou.
Účel použití a ve srovnání s ostatními druhy ozdob Tóry poměrně intenzivní manipulace s předmětem se odrazily i na fyzické podobě ukazovátek. Jsou poměrně kompaktní, obvykle bez většího množství výzdobných prvků, s rozměry umožňujícími pohodlné a bezpečné užití. Běžné středoevropské ukazovátko má na předním konci dříku upevněnou drobnou plastiku lidské ruky s napřaženým ukazovákem, upozorňující na jeho využití. Dřík je zhruba v polovině délky dělen vystouplými segmenty na ukazovací a úchopovou část, k zadnímu konci dříku je upevněn řetízek pro zavěšení ukazovátka na navíjecí tyče svitku. Ve sbírce Židovského muzea v Praze se však nachází malá skupinka ukazovátek, která sice splňují obecnou představu o tom, jak má ukazovátko vypadat, ale v drobném detailu se od všech ostatních ukazovátek na Tóru liší. Jejich ukazovací ručka je ztvárněna v podobě levé ruky.
Levoruká je přibližně desetina lidské populace. Jako každá odlišnost, i levorukost byla kdysi považována za podezřelou a nevhodnou a nositelé této vlastnosti byli různým způsobem omezováni. Ostatně ještě v historicky zcela nedávné době byly běžně praktikovány různé snahy o „přeučování“ leváků. V judaismu byla původně levorukost definována jako tělesná vada. Tato definice měla pro leváky závažný význam, protože na jejím základu nemohli být vyvoláni ke čtení z Tóry, což ve svém důsledku znamenalo velký pokles sociálního postavení jedince a v podstatě odsunutí na okraj židovského společenství. V průběhu doby, zhruba od konce 18. století, se však tento přístup uvolnil a leváci se postupně stávali plnoprávnými členy komunity. Viditelným vyjádřením jejich emancipace jsou levoruká ukazovátka na Tóru, připomínající, že levorukost již není důvodem k diskriminaci.
Výstavu zpracoval Jaroslav Kuntoš.
