V synagoze na půdě

Povijan na Tóru - fragment, 1801 - 1900

Úcta k Božímu jménu a ke svitku Tóry se projevuje i v množství příslušenství, které svitek chrání a zdobí. Svitek je svázán povijanem na Tóru, oblečen do pláštíku na Tóru, doplněn ukazovátkem a ozdoben štítem a nástavci či korunou. Takto je uložen do svatostánku. Dotýkat se svitku Tóry je možné jen nepřímo – určeným ukazovátkem či cípem modlitebního pláště. Textilie, které se svitkem přicházejí do přímého kontaktu, získávají tímto dotykem část svatosti Tóry, a proto rovněž podléhají nařízení genizy. Jde především o povijany na Tóru, které se svitku dotýkají bezprostředně, ale také o pláštíky nebo pokrývky na čtecí pult, na který se svitek při čtení pokládá.

Modlitební řemínky (4 ks)

Při dosažení náboženské plnoletosti dostává židovský chlapec modlitební řemínky (tfilin). Ty má povinnost připevňovat na ruku a čelo během každého všedního dne k ranní a případně k odpolední modlitbě (o šabatu se tfilin nepřikládají). Tfilin jsou miniaturní svitky pergamenu s vypsanými vybranými pasážemi Tóry, které se vsunují do krabiček nazývaných bajit, domeček, opatřených dlouhými koženými pásky. Tfilin mají vysokou míru posvátnosti, a jsou také poměrně drahé. Proto bývaly uchovávány v obalech či sáčcích domácí výroby, které použitým materiálem reprezentují lokální textilní tradice. Svitky, kožené řemínky i sáčky jso v genizách časté.

Sáček na modlitební řemínky, 1801 - 1900

Svitek do mezuzy , 1700 - 1899

Mezuzy měly významnou spojitost s ochrannou magií obydlí. Krabička na veřejích chrání pergamen s verši Deuteronomia 6:4–19 a 11:13–20 a její hlavní funkcí je připomínat Boží přikázání a Boží ochranu. Určitou spojitost s amulety naznačuje zadní strana svitku mezuzy, obsahující šifrou zapsané Boží jméno.

Talit malý (talit katan), 1801 - 1900

Pohled do genizy není pohledem na smetiště dějin jedné židovské komunity. Geniza je mnohem více než „posvátné smetí“. Je jedinečnou vstupenkou do zaniklého světa běžných i neobyčejných věcí posetých otisky těch, jimž sloužily. Ukazuje, s jakými předměty lidé žili, jak s knihami a textiliemi zacházeli, jak je opravovali, než se definitivně dostaly do stavu, z nějž už vedla pouze jedna cesta – do genizy.

Sidur (fragment), 1803

Nejběžnějšími nálezy v genizách jsou knihy – sidury (modlitební knihy pro všední den), machzory (modlitby pro svátky), tchinot (kajícné modlitby pro ženy), chumaše (pět knih Mojžíšových), tanachy (hebrejské Bible) a talmudy (původně ústní zákon).

Smotek s fragmenty modlitebních knih, 1800 - 1849

Smotky textů ukazují, že opotřebované knihy si jejich uživatel obvykle schovával po nějakou dobu doma zřejmě podobně, jako je tomu i v současnosti. Při vhodné příležitosti pak předměty přinesl synagogálnímu zřízenci, šámesovi, který je uložil do obecní genizy na půdu synagogy.

Talit malý (talit katan), 1801 - 1900

Běžnou součástí všednodenního židovského mužského oděvu, a tedy častým nálezem v genizách, je malý modlitební plášť, hebr. talit katan. Je to obdélníkový oděv, v jehož rozích jsou vyvázány modlitební třásně, cicit. Zbožní židé jej nosí přes den pod svrchním oděvem: smyslem nošení malého talitu je stálá připomínka všech Božích přikázání, která je třeba dodržovat.

Karta srdcový král

Pohled do tradiční židovské knihovny oživují podomácku vyrobené obaly a pestré záložky. Zatímco modlitební třásně, cicit, vložené do siduru, jsou jistě projevem zbožnosti, vložená karta srdcového krále naopak vzbuzuje otázky. Jako knižní záložky nejspíš sloužily i pohlednice, fotografie, recepty nebo i papírové panenky.

Cidákl, 1801 - 1900

Genizy jsou jedinečným zdrojem předmětů, které odjinud ve sbírkách nemáme, jde např. o cidákly, sváteční mužské vesty s modlitebními třásněmi.

Abeceda, 1801 - 1850

Genizy dokládají činnost různých židovských komunitních institucí, nejčastěji bývá v nálezech reprezentována právě škola. Jidiš výraz šul (Schul) označuje synagogu, nikoli školu. Protože synagoga, hebr. bejt kneset, a studovna, hebr. bejt midraš, byly často umístěny v téže budově, nebo dokonce v téže místnosti, byl takový vícefunkční prostor obvykle označen jako šul. Škola, vzdělávací instituce navštěvovaná dětmi, hebr. cheder či jidiš chejder, však nebývala od synagogy, šulu, daleko. Právě z důvodu blízkosti obou míst setkávání židovské komunity poskytují nálezy z geniz i jedinečný vhled do světa židovských školáků.

Opletená láhev

Odkládání lahviček, nádobí, náčiní a předmětů souvisejících s ohněm nelze v genize vysvětlit jednoznačně. Vliv na jejich uložení do genizy mohly mít skrýše lahviček, kovových předmětů, oděvů a obuvi, tedy depoty známé z nežidovských budov, které zajišťovaly vesnickým stavením magickou ochranu.

Obuv dětská, 1801 - 1900

V genizách nacházíme části mužského, ženského i dětského oděvu, a především větší množství obuvi různého typu a z různých materiálů, vždy nošené, použité. Boty jsou častěji jednotlivé, ale najdou se i v páru. Odkládaná obuv mohla patřit lidem, kteří zemřeli jinou než přirozenou smrtí, protože nepřirozená smrt byla pokládána za jakousi smírnou oběť.