Suvenýry z moře

Ve sbírce Židovského muzea v Praze se nachází i malá a poměrně kuriózní skupina předmětů – schránek mořských plžů s leptanými hebrejskými nápisy. Jde o doklad zajímavého kulturního fenoménu, který vznikl v tehdejší Palestině na samém počátku 20. století a přetrval zřejmě po celou jeho první třetinu. Tyto mušle s nápisy jsou zastoupeny i v dalších sbírkách judaik a objevují se i na specializovaných aukcích, je tedy možné usoudit, že šlo o masový jev.

Využití schránek mořských plžů jako upomínkových předmětů opatřených textem nebo jinou výzdobou není nic nového. S větším rozšířením těchto praktik se však setkáváme až ve druhé polovině 19. století s masovějším nástupem turismu, v přímořských lokalitách je tento typ suvenýrů s leptanými výjevy oblíbený dodnes. Převažující většina mušlí s hebrejským textem se však od obecných suvenýrů odlišuje svým přesně daným účelem a obvykle i individualizací.

Z dochovaných souborů mušlí a textů na nich lze odvodit, že ve většině byly užity jako neobvyklá novoroční přání. Na ploše je obvykle umístěna standardní hebrejská formulace přání k Novému roku, někdy ve zkrácené verzi, občas doplněná datací v hebrejském písmu nebo v latince a uvedením jména dárce, případně obdarovaného. Jazykové kombinace nápisů se liší podle jazyka příjemců, obvykle je rozšiřující text psán německy, v případě zahraničních sbírek se vyskytuje i angličtina.

Ve všech případech jde o ulity zavinutce tygrovaného (Cypraea tigris), dlouhé přibližně 8 až 9 centimetrů. Tento druh zavinutce ve Středozemním moři nežije a jeho ulity bylo nutné na území tehdejší Palestiny dovážet z místa jeho nejbližšího výskytu – Rudého moře, kde je zcela běžný. Technika výroby nápisů a případné další výzdoby byla velmi jednoduchá a nevyžadovala žádné zvláštní vybavení – i to zřejmě přispělo k široké oblibě. Místa, která měla zůstat vyvýšena a vytvořit nápis nebo výzdobu, byla zakryta lakem a po jeho zaschnutí byla celá plocha vystavena působení slabé kyseliny, zřejmě obyčejného kuchyňského octa. Po odleptání materiálu do požadované hloubky byla ulita omyta vodou a krycí lak odstraněn vhodným rozpouštědlem.

Výstavu zpracoval Jaroslav Kuntoš.