On-line výstava

Sbírka Terezín online!

Během druhé světové války se ghetto Terezín stalo jedním z hlavních míst utrpení a smrti Židů z českých zemí a několika dalších evropských zemí. Z přibližně 150 000 vězňů jich v letech 1941-1945 zemřelo na následky hladu, nedostatečných hygienických podmínek, přelidněnosti a nemocí přes 30 000. Dalších 90 000 bylo deportováno do ghett a vyhlazovacích táborů na východě. Pouze kolem 4 000 z nich se vrátilo. Mnoho originálních dokumentů židovské „samosprávy“ bylo na příkaz nacistů koncem války zničeno. Již v době existence ghetta se nicméně několik jednotlivců či skupin z řad židovských vězňů rozhodlo dokumenty zachránit, a někteří z přeživších v tom pokračovali i po skončení války. Archivní materiál k dějinám Terezína je dnes rozdělený do několika archivů po celém světě. Sbírka Terezín Židovského muzea v Praze se stala jedním z hlavních zdrojů pro každého vědce zabývajícího se dějinami ghetta a osudem Židů z Čech a Moravy. V letech 2009-2012 byla sbírka s laskavou podporou Claims Conference kompletně zdigitalizována a rekatalogizována. Tato online výstava se věnuje některým z hlavních událostí a problémům z historie ghetta. Rovněž názorně představuje druhy dokumentů, které se ve sbírce Terezín nacházejí. Výstavu vytvořili Magdalena Sedlická, Wolfgang Schellenbacher a Michal Frankl.
  • Fischer, Karel: předvolání do transportu Ak do Terezína, 1941

    Dne 24. listopadu 1941 odjel do Terezína první transport 342 mladých mužů. Zkratka Ak označuje Aufbaukommando (tzv. komando výstavby). Úkolem pracovní jednotky bylo provést úpravy kasáren a dalších terezínských budov před příchodem dalších transportů. Do konce roku 1942 byla do Terezína deportována většina židovského obyvatelstva z území „Protektorátu Čechy a Morava“. Jednalo se o více než 61 tisíc lidí.

  • Transport do Terezína procházející Bohušovicemi; celkový pohled ulicí, vpravo budka (Tabák?), stejný jako č.neg. 24.752

    Židé, kteří měli být deportováni, nejprve obdrželi vyrozumění o zařazení do transportu. S sebou si směli vzít pouze zavazadla do hmotnosti 50 kilogramů. Do června 1943, kdy byla dokončena výstavba vlečky do Terezína, přijížděly transporty na nádraží v Bohušovicích nad Ohří. Židovští vězni odtud museli pokračovat do 2,5 kilometrů vzdáleného Terezína pešky. Přesun byl namáhavý a probíhal za každého počasí.

  • Jakob Edelstein

    Významný představitel sionistického hnutí v předválečném Československu, ředitel Palestinského úřadu v Praze, který rozděloval přistěhovalecké certifikáty do Palestiny. I přes svou levicovou orientaci vždy pečlivě dodržoval náboženské předpisy povinné pro věřící Židy, což bylo v českém prostředí dosti neobvyklé. Na podzim 1941 byl jmenován prvním židovským starším nově založeného terezínského ghetta. Dne 20. června 1944 byl společně s manželkou Miriam a synem Ariem zastřelen v Osvětimi. Otázka samospráv židovských obcí, ghett a jejich představitelů zůstává stále velmi diskutovaným tématem. Podle jedné strany šlo o zrádce. Jiní naopak soudí, že se tito lidé obětovali pro záchranu druhých.

  • Denní rozkazy Rady starších č. 166 ze dne 7.7.1942, 1942

    Život vězňů se řídil pravidly určujícími, co mají povoleno a co zakázáno. Židovská „samospráva“ v Terezíně vydávala Denní rozkazy Rady starších obsahující nařízení velitele tábora, oznámení o transportech na východ, jména zesnulých a nově narozených. Dále zveřejňovaly rozsudky ghetto soudu a zmiňovaly práce probíhající v Terezíně.

  • Rozdělení starých osob v Terezíně (příloha – plánek Terezína), 1942

    Od roku 1942 přijížděly do Terezína transporty se starými lidmi z Rakouska a Německa. Po příchodu deportovaných Židů z Vídně v létě 1942 byl průměrný věk vězně v ghettu 73 let. Staří lidé byli ubytovaní na půdách a kasárnách, které se používaly jako starobince. Kvůli otřesným hygienickým podmínkám zde docházelo k rychlému šíření nemocí. Vzhledem k tomu, že vězni nad 65 let nepodléhali pracovní povinnosti, dostávali nižší příděly jídla. Staří lidé, kteří přijeli do Terezína bez rodinných příslušníků, tak většinou záhy zemřeli na následky onemocnění či hladu.

  • Počet úmrtí – přehledy úmrtnosti v Terezíně, 1944

    Vzrůstající počet transportů z Německa a z Rakouska do Terezína vedl k nepřetržitému nárůstu počtu vězňů. Přelidnění ghetta dosáho svého vrcholu dne 16. září 1942, kdy zde žilo 57 938 obyvatel. Současně v září 1942 byla v Terezíně zaznamenaná i nejvyšší úmrtnost - celkem zemřelo 3 941 lidí. Nedostatečné zásoby jídla, nemoci a epidemie vedly k nárůstu počtu mrtvých, především starých lidí.

  • Představení dětské opery Brundibár v Terezíně, 1 snímek

    Dětskou operu Brundibár složil v roce 1938 český hudební skladatel Hans Krása. V Terezíně děti odehrály toto představení od srpna 1943 více než padesátkrát. Brundibára využívalo SS k propagandistickým účelům. Představení ukázali například i představitelům Mezinárodního výboru Červeného kříže, kteří v roce 1944 navštívili Terezín. Fotografie pochází z terezínského propagandistického filmu režiséra Kurta Gerrona.

  • „Sčítání lidu“ v Terezíně v bohušovické kotlině, 1943

    Na 11. listopadu 1943 nařídil velitel tábora sčítání vězňů. Uskutečnilo se pod širým nebem v bohušovické kotlině. V ranních hodinách se vězni seřadili a poté byli pod dohledem českých četníků odvedeni na nadaleká pole, kde je sčítali příslušníci SS. Sčítání trvalo celý den a vězňové se poprové cítili šťastní, že se večer směli vrátit „domů“ do ghetta. Následkem dlouhého setrvání v mrazivém počasí onemocnělo mnoho vězňů plicní infekcí.

  • Bass, Eugen: dopisnice adresovaná Cili Majerové z Terezína

    V Terezíně platila striktní pravidla písemného styku. Psát se smělo pouze prostřednictvím dopisnic (korespondenčních lístků). Povoleným jazykem byla výhradně němčina. Sdělení mohlo obsahovat maximálně třicet slov. Postupně došlo k uvolnění tohoto nařízení a text nesměl zasahovat pouze na část dopisnice s adresou. Na obsah dohlíželi jak cenzoři židovské samosprávy, tak německé komandatury. O situaci v táboře, stejně jako o většině jiných témat, bylo zakázáno psát. Ze sdělení tak obvykle vyplýval pouze fakt, že pisatel je stále naživu.

  • Ledererová, Berta: pracovní průkaz z Terezína

    Všichni muži a ženy mezi 14 a 65 lety byli podrobeni pracovní povinnosti. Po příjezdu do ghetta byli rozděleni do skupin po stovkách, které vykonávaly nekvalifikovanou práci jako například úklid. Pracovní oddělení je později přeřadilo na jiná místa. Pracovní hodiny neustále vzrůstaly, z 52 týdně v roce 1942 až na 70 hodin v roce 1944. V některých pracovních obastech se jednalo dokonce až o 115 hodin. Místo a druh práce byly zaznamenány v pracovních průkazech. Vězni doufali, že prací se vyhnou zařazení do transportu na východ.

  • Schörpnerová, Ludmila: zdravotní průkaz z Terezína

    Život v ghettu byl příznačný nemocemi a smrtí. Kvůli nedostatku jídla, léků, přelidněnosti ghetta a velmi špatným hygienickým podmínkám zemřelo v Terezíně celkem 33 456 židovských vězňů. V roce 1943 trpělo nemocí přibližně 25% obyvatel. Onemocněním mohli vězni alespoň na malou chvíli uniknout těžké práci. Na druhou stranu existoval velký tlak na setrvání v práci i přes nemoc. Všichni se obávali povolání do transportu na východ.

  • Vlak na železniční vlečce v Terezíně z 1. 6. 1943, 1943

    Od 1. června 1943 všechny transporty do ghetta přijížděly a odjížděly po nově vybudované železniční vlečce, která spojovala Terezín s nádražím v Bohušovicích nad Ohří. Vlečku museli vybudovat židovští vězni. Její výstavba měla urychlit transporty a ještě více izolovat deportované od okolního světa.

  • Friedmann, Hugo: propustka z Terezína pro vycházení po 20. hodině, 1943

    Určité části terezínského ghetta byli pro vězně uzavřené. Pro volný průchod a vstup do těchto oblastí potřebovali obyvatelé ghetta speciální propustky. Některé z nich platily pouze jeden den, jiné měly delší platnost.

  • Organizační schéma produkce v Terezíně, 1943 - 1944

    Schéma ilustruje snahu o kontrolu všech aspektů života vězňů ze strany velitele tábora a židovské „samosprávy“. Rozšiřující se struktura ukazuje snahu vyrovnat nedostatek zdrojů neustálým rozšiřovaním administrativní síly. Vedení židovské samosprávy se snažilo zaměstnat co nejvíce lidí, aby je tak uchránilo před deportací. V roce 1944 proto existovalo již 900 oddělení a pooddělení židovské samosprávy.

  • Weigert, Rudolf: Ghettopeníze z Terezína

    Ghettopeníze (Ghettogeld) existovaly v hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 terezínských korun. Ve skutečnosti se jednalo o prakticky bezcenné papíry, které měly pouze vytvářet zdání fungujícího peněžního hospodářství.

  • Schulzová, Eva: Večer v Terezíně (báseň), 1943

    K významné části terezínské literární tvorby patří i díla dospívajících dětí. Báseň „Večer v Terezíně“ napsala dvanáctiletá autorka. Eva Schulzová byla v prosinci 1943 deportována do terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau, kde byla zavražděna.

  • Terezín, dům Q 619, 1942 - 1943

    Jedná se o jednu z unikátních ilegálně pořízených fotografií českého četníka Aloise Vašíčka sloužícího v Terezíně. Formálně bylo četnictvo v ghettu podřízeno Zemskému úřadu v Praze, ve skutečnosti však podléhalo SS. Četnický oddíl čítal 150 mužů, kteří byli do Terezína zpravidla přidělovaní na službu trvající tři až šest měsíců. Na fotografii je zachycena banka židovské samosprávy, která vznikla 1. ledna 1943 a byla důležitou součastí nacistické propagandy.

  • Hlas půdy - 1. číslo, 1944

    Na vzniku časopisu se podílely děti ve věku od deseti do třinácti let, které bydlely na půdě domu Q 306 společně se svými matkami. Hlas půdy byl jediný dětský časopis v Terezíně, jenž vznikl mimo dětské domovy. Dochovala se tři kopletní čísla.

  • Terezín - děti hrající si venku s ošetřovatelkami - snímek je z Terezínského filmu "Vůdce jim daroval město", jaro 1944, autor Kurt Gerron, 1944

    Kurt Gerron byl známý berlínský herec a režisér. V roce 1944 jej nacisté donutili natočit propagandistický film, který by veřejnost předsvědčil o spokojeném životě Židů v Terezíně. Ve fiktivním obrazu šťastných obyvatel ghetta je možné spatřit například terezínskou kavárnu. Kurt Gerron se svou rodinou byl zařazen do posledního transportu z Terezína do Osvětimi, který byl vypraven 28. října 1944. Krátce po příjezdu byli zavražděni.

  • Plán Terezína s vyznačenou trasou návštěvy Mezinárodního výboru Červeného kříže, 1944

    Již v roce 1943 začaly přípravy „zkrášlování“, jež mělo ghetto připravit na návštěvu delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže. Kromě venkovních úprav budov a vysázení květinových záhonů došlo i k výstavbě hudebního pavilonu. Aby byla vytvořena iluze o snesitelných životních podmínkách v přeplněném ghettu, bylo v květnu 1944 do Osvětimi deportováno 7 500 vězňů. 23. června 1944 si delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže v čele s Mauricem Rosselem - doprovázená a kontrolovaná SS - prohlédla „zkřášlené“ ghetto podle předem připraveného scénáře zakresleného do této mapy.

  • Fuchs, Jiří: prohlášení z Terezína, že nechce být zařazen do švýcarského transportu, 1945

    Hrozící porážka německé „Říše“ vedla k tajným jednáním velitele SS Heinricha Himmlera s bývalým švýcarským prezidentem Jean Marie Musy. Oficiálně bylo sice záměrem vyměnit zlato a zboží za terezínské vězně, ve skutečnosti ale byla jednání vedena německou snahou jednat o separátním míru se západními spojenci. 5. dubna 1945 odjel z Terezína do Švýcarska transport 1 200 vězňů. Kvůli strachu z deportace na východ se zpočátku dobrovolně přihlásilo jen málo lidí.

  • Oznámení o převzetí terezínského ghetta Mezinárodním červeným křížem ze dne 6.5.1945, 1945

    Dne 6. května 1945 převzal Mezinárodní výbor Červeného kříže pod vedením Paula Dunanta správu nad Terezínem. Zbytek příslušníků SS v čele s bývalým velitelem tábora Karlem Rahmem odjel již o den dřívě. Rudá armáda převzala správu 10. května; Terezín byl osvobozen.

  • Boj proti epidemii skvrnitého tyfu v Terezíně, 1945

    Dne 20. dubna 1945 přijely do Terezína evakuační transporty z ostatních koncentračních táborů. Dorazilo s nimi přes 15 000 vězňů, kteří byli ve velice špatném zdravotním stavu. Do tábora zavlekli epidemii skvrnitého tyfu, kterou onemocnělo kolem 2 500 vězňů. Vězni, kteří přežili pochody smrti či přišli s evakuačními transporty, podali svědectví o hromadném vraždění v plynových komorách. Obyvatelé ghetta se tak poprvé dozvěděli, co se stalo s většinou transportů, jež odjely na východ. Na Terezín byla uvalena karanténa, aby se zabránilo šíření nemoci. Do konce června 1945 zemřelo na následky tyfu 502 osob.

  • Česká pomocná akce při výdeji potravin a léčiv, 1945

    Česká pomocná akce byla organizace, která pomáhala po osvobození vězňům v Terezíně. Dodávala do bývalého ghetta a na Malou pevnost zásoby potravin a léků. Jedním z jejích hlavních úkolů bylo potlačit epidemii skvrnitého tyfu.

  • Murmelstein, Benjamin: historický přehled "Židé v Terezíně", 1945

    Benjamin Murmelstein se narodil v roce 1906 v Lembergu. Byl rabínem a člen „Židovské rady starších“ ve Vídni. Stal se třetím a posledním „židovským starším“ v Terezíně. Bezprostředně po osvobození byl obviněn z kolaborace s Němci a vyšetřován československými úřady. Po zhruba roce, který strávil ve vazbě, bylo však trestní řízení proti němu zastaveno. V této době také napsal historický přehled o Terezíně. Někteří ho považují za kolaboranta, zatímco pro jiné jeho role dokazuje, že „židovské rady“ spolupracovaly s nacisty pouze kvůli záchraně co největšího počtu Židů. Murmelstein zemřel v roce 1989 v Římě.

  • neZnámí

    Ve fotoarchivu Židovského muzea v Praze je uloženo několik stovek fotografií, o kterých se toho ještě před několika lety...
  • „Teď jsi moje jediná...

    Sbírka dopisů od rodiny bratrům Oskarovi, Mosesovi (Max) a Norbertovi (Bubik, Bertie) zprostředkuje unikátní vhled do...
Všechny on-line výstavy