On-line výstava

My Dear Robert

Jedním z poslání oddělení Dokumentace šoa je uchovávání a péče o rodinné materiály. Osobní pozůstalosti se k nám nejčastěji dostávají formou daru od pamětníků samotných nebo jejich příbuzných. Díky tomu máme možnost stát se na malou chvíli součástí jedinečných rodinných příběhů. Nejinak je tomu u rodiny Hamlischových.

Manželé Klára a Richard Hamlischovi žili v Moravské Ostravě a měli dvě děti, syna Roberta (*1920) a dceru Evu (*1923). Po vypuknutí války byl Richard Hamlisch v říjnu 1939 deportován do Niska nad Sanem, odkud utekl dál na území dnešní Ukrajiny, kde se v roce 1941 jeho stopa ztrácí. Klára Hamlischová se i s dcerou Evou odstěhovaly do Prahy, ani zde se však deportacím nevyhnuly. V červnu 1942 byly zařazeny do transportu do Ujazdowa a obě byly zavražděny.

Jediný, kdo z rodiny přežil, byl syn Robert. Rodině se pro něj s velkým úsilím podařilo získat studentské vízum do USA, kam Robert v prosinci 1939 odjel. Jeho cesta vedla přes italský přístav Terst lodí Vulcania přes oceán. Pevně doufal, že ho jeho nejbližší budou brzy následovat. Rodina se ale již nikdy neshledala. Přesto Roberta jeho milovaní doprovázeli první roky v zahraničí alespoň v myšlenkách, a především v láskyplných dopisech.

Začtěte se v této online výstavě do osobních řádků a úryvků z dopisů, ze kterých čiší vřelý vztah v nejužší i v širší rodině a odhaluje, že navzdory válce rodina řešila běžné věci, stejně jako my dnes.

Výstavu vytvořila Hana Dauš

  • Klára Hamlischová

    Nejvíce korespondence obdržel Robert od své matky Kláry a sestry Evy. Jejich dopisy jsou v originálu psány německy.

    detail

  • Hamlischová, Klára: dopis adresovaný synovi Robertovi do USA, 1940

    Praha, 2. ledna 1940

    „Můj milý Roberte, celý den na Tebe myslíme – co asi právě děláš, Bobbe. Zda ses na nádraží nenachladil, jestli vše proběhlo hladce, a tak dále. Na Silvestra jsme byli v Máchově ulici. Byli tam také Nelly, Lilly a Frank. Hráli jsme bridž a trochu popíjeli. Domů jsme se vrátili ve tři hodiny. Co vyprávěla teta Herma? A koupil sis na Silvestra alespoň láhev vína? ...Ať tě na Tvých cestách provází Bůh, hlavu vzhůru, můj chlapče a na brzké shledání! Posílám Ti tolik hřejivých polibků, kolik jich jen lze v těchto mrazivých dnech dát.

    Tvá Mutti “

    detail

  • Eva Hamlischová

    V dopisech často nechybí humor ani nadsázka. Kupříkladu když Robertova, tehdy 17letá, sestra Eva oslovuje matku jako „Klárku“ a mluví o ní jako o nevyhovující spolužačce. Anebo když Klára synovi doporučuje, aby si našel přítelkyni, která mu alespoň zašije ponožky.

    detail

  • Hamlischová, Klára; Hamlischová Eva: dopis adresovaný Robertu Hamlischovi do USA, 1940

    Praha, 15. října 1940

    „Můj drahý Roberte! Konečně Ti jednou píšu celý dopis, jinak mi Klárka nechává tak 2 cm místa... Klárka sedí tady vedle mě a jako vždy se snaží mluvit rusky. Taková spolužačka opravdu není nic pro mě. Ruský jazyk je sice velmi podobný češtině, ale když si nemůže vzpomenout na význam nějakého slova, vždycky se zeptá: „Jakým právem se to tak jmenuje?“ Z toho se můžu zbláznit. Posílám Ti tisíce pozdravů a polibků. Zůstaň zdráv!

    S láskou, Tvá Eva. “

    detail

  • Hamlischová, Klára; Hamlischová Eva: dopis adresovaný Robertu Hamlischovi do USA, 1941

    Praha, 13. února 1941

    „Můj milý Roberte! ()…Jaká je jeho „girlfriend“? Je hezká, chytrá, nebo to taky není Tvůj typ? Zašívá mu alespoň ponožky? Pokud ano, pak si taky jednu takovou „girlfriend“ pořiď! Je mi Tě tak líto, že si všechny tyhle věci musíš obstarávat sám...() Pozdravuj ode mě srdečně Herberta, ty můj drahoušku.

    Buď zdráv, líbá Tě a vroucně objímá Tvá Mutti“

    detail

  • Robert Hamlisch se sestrou Evou Hamlischovou , 1937

    Lehkost a místy až poetický tón jsou příznačné především pro dopisy od matky Kláry Hamlischové. Srdečnost vůči svým dětem nepostrádá ani jeden list.

    detail

  • Hamlischová, Klára; Hamlischová Eva: dopis adresovaný Robertu Hamlischovi do USA, 1941

    Praha, 27. února 1941

    „Můj milovaný Bobbe! ...Psala jsem také Richimu, že se mi o vás velmi často zdá. Bobberle, ve snu před sebou vídám vždy tolik vody, a právě ta voda nás, můj poklade, rozděluje! Ale jen prostorově – myšlenkami jsme si přece nablízku. Vidím Tě před sebou, jak sedíš ve škole, jak tančíš, jak štupuješ ponožky, ty můj chudáčku, nebo jak škrábeš brambory – co z toho je větší otrava? Já nedělám ráda ani jedno, ani druhé – a přece bych to tak strašně ráda dělala za Tebe! Počasí je teď mizerné, dávej na sebe pozor, chlapče můj, a zůstaň zdráv!

    S hlubokou a vřelou láskou, Mutti a Eva“

    detail

  • Robert, Klára a Eva Hamlischovi (zprava), 1935

    Ať už se jedná o dopisy od kohokoliv z rodiny, společné mají téměř všechny silnou snahu zvládnout a zlehčit těžkou životní situaci. Popřít tíhu doby je ale nesnadné…

    detail

  • Hamlischová, Klára; Hamlischová Eva: dopis adresovaný Robertu Hamlischovi do USA, 1941

    Praha, 16.října 1941

    „Můj milovaný Bobbe! … Ve všech krámech je stejný shon jako tehdá v roce 1936, pamatuješ? Pro mne už to není nic nového. V životě se všechno opakuje, drahoušku. Pozná Richard vůbec ještě Evi? Každý se teď žení a vdává, i Suse F. se chystá na „válečné vdavky,“ jestli se tomu tak dá vůbec říkat. Mě čeká prozatím ještě jedno menší stěhování –a jsem vlastně ráda, že už nemám žádný nábytek. Všichni vrací zapůjčené věci a já jdu bezstarostně dál. Věř mi, i ta nejmenší zátěž je teď příliš…“

    Zůstaň zdráv. Nespočet polibků od nás obou. Navždy tvá Mutti“

    detail

  • Richard Hamlisch

    Robertův otec, Richard Hamlisch, píše dopisy výhradně česky. I přesto oslovuje syna převážně anglickým: „Dear Robert,“ „Dearest Robert,“ nebo právě „My dear Robert.“

    Jde o zdařilou snahu vzájemně se přiblížit a také podpořit syna v nové zemi. Richardovy dopisy jsou upřímné a realistické. I tak vyznívají optimisticky a jsou často obohaceny o praktický postřeh nebo cennou otcovskou radu.

    detail

  • Hamlisch, Richard: dopis ze Lvova adresovaný synovi Robertovi do USA , 1940

    Lvov, 19. března 1940

    „Drahý Roberte, věř mi, že skutečně toužebně očekávám Tvé první zprávy, maminka mi posledně dopisem ze dne 1. t. m. oznámila, že rovněž i ona nemá ještě Tvůj první dopis z Ameriky. Co se týče mé osoby, ujišťuji Tě upřímně že si nemusíš činiti sebemenší starosti. Jsem úplně zdráv a věř mi, že jsem v minulé kruté zimě ani okamžik netrpěl mrazem. Jsem ubytován v druhém patře domu na hlavním náměstí, bylo tu celou zimu příjemné teplo, ačkoliv jsme ani jednou netopili, bydlelo nás totiž ve velkém sále tolik, že animální teplo učinilo jakékoliv topení uhlím nebo dřevem zbytečné (…)

    detail

  • Hamlisch, Richard: dopis z Trembowly adresovaný synovi Robertovi do USA , 1941

    (…) Na fyzickou práci jsem přece jen již starý a nezkušený, ruštinu anebo ukrajinštinu neovládám, abych se mohl ucházeti o nějaké interně- kancelářské místo.- Škoda, že jsem nikdy nepěstoval nějakého koníčka jako filatelii, že jsem se nenaučil hráti na nějaký nástroj a. p. – Radím ti, proto aby sis připomněl všechno, co jsi kdysi jen co amatér pěstoval, a aby ses pokusil nabýti ruční zdatnosti. Člověk skutečně neví, co mu kdy v životě může prospěti (…)“

    Pro dnešek Tě líbám Tvůj otec

    detail

  • Hamlisch, Richard: dopis adresovaný synovi Robertovi do USA , 1940

    8. února 1940

    „Dearest Robert, …Zajímavé je, že se moji kolegové, kteří zůstali v táboře v Nisku, ponejvíce řemeslníci a mladší muži ,] vrátili domů, prý výborně vypadají. Mluví se, že i my se máme vrátiti k rodinám, já tomu nevěřím a mimo to nevím, zda by to bylo žádoucno. Kdož ví, co nás tam očekávati může.- Zde žiji aspoň beze strachu. Samozřejmě, že nevedu zde ten život, na který jsem [byl] po dlouhá léta zvyklý, že se mi přece jen stýská po rodině a po zaměstnání, ale to jsou dnes věci vedlejší.- Kdybych zde mohl najíti zaměstnání, přiměřené aspoň poněkud mým okolnostem a mé fyzické síle, vydržel bych zde bez jakékoliv starosti léta.“

    Líbám Tě ze srdce Tvůj otec

    detail

  • Valerie Hamlischová

    Kromě rodičů a sestry píše Robertovi také širší příbuzenstvo. Nejčastěji jsou to teta Valerie s manželem Vítězslavem, kteří jsou v dopisech podepsaní jako Vally a Siegl. Také v jejich řádcích nalezneme vřelost a rodinnou soudržnost.

    detail

  • Hamlischová, Valerie: dopis adresovaný Robertu Hamlischovi do USA, 1940

    Praha, 3 . dubna 1940

    „Můj nejdražší poklade! Už několik dní se chystám Ti ze srdce poděkovat za Tvé vroucné přání a první řádky. Ani Ti jistě nemusím psát, jak moc nás Tvoje pohlednice potěšila. Tvé přijetí jsem si sice vysnila a představovala trochu jinak, přesto ale kvůli tomu nesmíš ztrácet odvahu. Pomysli na to, že téměř všude existují i bezcitní lidé. Bobberl, můj drahý, buď rozumný a pamatuj na to, že přáním nás všech je, abys byl spokojený. Proto si nedělej zbytečné starosti a nedopusť, aby Ti něco scházelo.

    Tvá Vally“

    detail

  • Vítězslav (Siegfried) Hamlisch

    Vítězslavovy dopisy jsou psané velmi osobitým a snadno rozpoznatelným slohem. Podobně jako Richard s ním i on sdílí životní zkušenosti a dodává mu odvahu i potřebnou podporu.

    Zajímavostí je, že Vítězslav Hamlisch byl bratrem Richarda Hamlische a Valerie Hamlischová byla sestrou Kláry Hamlischové (obě rozené Arnsteinové). To znamená, že se dvě sestry provdaly za dva bratry.

    detail

  • Hamlisch, Vítězslav; Hamlischová Valerie: dopis adresovaný Robertu Hamlischovi do USA, 1941

    Praha, 3. února 1941

    „Milovaný Roberte! S potěšením sleduji, jak se tvá osobnost krásně utváří — a mám velikou radost z tvé vůle a odvahy vydat se vlastní cestou. Mám velkou radost i z toho, že tvůj rukopis je teď pravý opak toho otcova – je krásně úhledný a vzorový – a že už v něm je trochu znát i ten americký styl.“ Myslím, že tvé rozhodnutí studovat textilní chemii je správné a že ti bude bližší než původně zvolená profese. Nesmí tě odradit, že tvá cesta nebude dlážděná růžemi. O to větší mám radost z toho, že se v žádném z tvých dopisů neobjevilo ani slovo o zklamání. Naopak považuji to za dobré – ba dokonce osvěžující – že se tvá životní loďka neklouže hladce po vlnách. Až jednou budeš svým strýcům vyprávět o tom, jaké bylo tvé mládí a období „Sturm und Drang“, sám poznáš, jak krásné bylo projít si těmi překážkami.

    Tvůj věrný Siegl“

    detail

  • Svatební fotografie Valerie a Siegfrieda Hamlischových, 1923

    Valerie a Vítězslav Hamlischovi byli 6.3.1943 deportováni z Prahy do Terezína a o půl roku později do Osvětimi-Birkenau, kde oba zahynuli.

    detail

  • Hamlischová, Valerie; Hamlisch, Vítězslav: dopisnice adresovaná Robertu Hamlischovi do USA, 1940

    Po útoku na Pearl Harbour v roce 1941 a se vstupem USA do války byla veškerá korespondence přerušena.

    Robert Hamlisch jako jediný válku přežil.

    Kromě jeho rodičů a sestry byli zavražděni také všichni jeho strýčkové a tetičky – sourozenci matky (Ilsa, Erich, Marie/Mitzi a Valerie) i sourozenci otce (Vítězslav a Bedřiška). Většina příbuzných zahynula i se svými rodinami.

    detail

  • Regina Arnstein

    Válku nepřežila ani Robertova babička Regina Arnstein, která zahynula v Terezíně.

    Regina měla sedm sourozenců, mezi nimi i Matyldu, provd. Schönmannovou. Ta s manželem vychovala dvě děti Gertrudu a Františka.

    detail

  • Ludwig Arnstein, Hans, Marie (Mitzi) a Rudolf Glogauovi (zleva), 1928

    Na fotografii je zleva Robertův dědeček Ludwig Arnstein, teta Marie (Mitzi) s manželem Rudolfem Glogauem a jejich malý syn Hans.

    Kromě Ludwiga, který zemřel ještě před válkou, zahynuli všichni tři v Osvětimi.

    detail

  • Ota Lang a Gertruda Langová (vlevo) s přáteli a příbuznými , 1924

    Gertruda rozená Schönnmannová se provdala za Ottu Langa a měli spolu dceru Alici. Na fotografii stojí vedle sebe úplně vlevo.

    detail

  • Gertruda Langová s dcerou Alicí a matkou Matildou (zleva) , 1937

    Gertruda Schönmannová (na fotografii vlevo) ve 35 letech s dcerou Alicí a matkou Matildou.

    detail

  • Alice Langová, 1941

    Alici Langové bylo pouhých 9 let, když byla i s rodiči v roce 1942 deportována do ghetta v Zamośći. Všichni pravděpodobně zahynuli ve vyhlazovacích táborech Belzec nebo Sobibor.

    Její strýc František Lang válku přežil, oženil se, a byla to právě jeho dcera Suzanne, která nám poskytla tyto rodinné materiály pro naši sbírku Osobních pozůstalostí.

    detail

  • Robert Hamlisch v srpnu 1989, 1989

    Co bylo dál?

    Robert vystudoval Univerzitu v Severní Dakotě. Po promoci v roce 1942 vstoupil do americké armády, kde sloužil tři roky. Po válce pokračoval ve studiu a získal magisterský titul na Kolumbijské univerzitě. Deset následujících let zde vyučoval a pracoval v průmyslovém odvětví pro americkou vládu. Oženil se a měl jedinou dceru, kterou symbolicky pojmenoval po své matce a sestře. Roku 1957 přijal pozici v mezinárodní organizaci pro výživu a zemědělství FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) s ústředím v Římě, kde žil až do roku 1978. Po odchodu do penze se vrátil do New Yorku, aby se po pár letech přestěhoval zpět na starý kontinent do italského Merana. Začal usilovně pátrat po svých kořenech. Vytvořil podrobný diagram rodinných vztahů a sepisoval vzpomínky na své příbuzné. V rámci toho také uspořádal rodinnou korespondenci a přál si, aby se dostala právě do Židovského muzea v Praze.

    detail

  • Hamlischová, Klára; Hamlischová Eva: dopisnice adresovaná Robertu Hamlischovi do USA, 1940

    Kompletní sbírku tvoří celkem 171 dopisů a dopisnic z let 1939-1941 doplněných o fotografie. Najdete ji v online katalogu pod názvem dárkyně Suzanne Gauthier, roz. Schönnmann. Suzanne je vzdálenou sestřenicí Roberta Hamlische, jejich babičky byly sestry. Materiály Suzanne svěřila po Robertově smrti jeho dcera. Suzanne se společně s manželem Gilbertem houževnatě vrhli do odkrývání rodinné historie a dnes jsou téměř profesionálními genealogy. Židovskému muzeu v Praze poskytli nejen fotografie a dopisy, ale také jejich přepisy a překlady, díky kterým řádkům sami porozuměli. To výrazně rozšiřuje dostupnost sbírky, zejména pro badatele ze zahraničí. Srdečně jim tímto ještě jednou děkujeme. Publikace a použití materiálů z osobních pozůstalostí jsou silným a jedinečným dokladem historie, který chceme v oddělení Dokumentace šoa i nadále připomínat.

    detail
Všechny on-line výstavy